Školní výlet 9.A do Jeseníků očima dětí

..."V úterý 9.května se naše třída sešla v brzkých ranních hodinách na Vsetínském vlakovém nádraží, kde započal náš třídenní výlet. S mírným zpožděním se dostavil i náš doprovod - pan učitel Nahodil s paní učitelkou Matůšovou. Rozespalí jsme nasedli na vlak, který se rozjel směr Jeseníky.Po mírně nepříjemné cestě autobusem jsme dorazili k líbezně vypadající chatě uprostřed hlubokých jesenických lesů, která vypadala o něco méně honosněji, než jak nám byla popsána. Majitel chaty, muž mohutný jak Praděd sám, nás srdečně přivítal a my jsme se bleskově odebrali do svých pokojů. Dostali jsme krátkou pauzu na oběd, který jsme si přivezli s sebou z domova, a vydali se na dobrodružný výšlap k rašeliništi Rejvíz. Dlouhou cestu nám zlehčoval humor a pozitivní nálada našich učitelů a překvapivě i krásné počasí. Cestou zpátky jsme už sice byli všichni vyčerpaní a bolely nás nohy, ale nakonec jsme to zvládli. Druhý den ráno nás přivítaly labužnicé rohlíky s máslem a čaj. Po snídani nás nabral náš, teď už známý řidič autobusu, a odvezl nás k jeskyním Na pomezí. Vydali jsme se tedy do hlubin země, vstříc stalaktitům a stalagmitům, kde nám dělali společnost nejen občasné kapky vody, ale také netopýři a žáby. Náš velice charismatický průvodce Emil nám vše ukázal a bezpečně nás všechny vyvedl ven. Brzy po návratu na povrch jsme si udělali zastávku v nedalekém městě Jeseník, kam nás znova odvezl náš osobní řidič a nechal nás na pospas předraženým zmrzlinám a obchodům se suvenýry. Třešničkou na dortu pak bylo muzeum čarodějnických procesů, ze kterého jsme si místo dárkové taštičky odnesli doživotní trauma. Učitelé nás ovšem nenechali si ani na chvíli odpočinout a my jsme se už zase vláčeli do kopce za zvuku vtipů pana učitele Nahodila. Ten samý den nás v nočních hodinách nestrašily pouze sny o mučících nástrojích z dob honů na čarodějnice, ale i stezka odvahy, na kterou jsme se všichni tak moc těšili. Náš výlet se pomalu blížil ke konci, když jsme se opět probudili za vůně čaje a rohlíků (tentokrát dokonce se šunkou). Nedospalí po noci běhání po lese a stěžování si na dlouhé řady před sprchami jsme se přemohli a došli k sotva tři sta metrů vzdáleným Čertovým kamenům. Favorité paní učitelky Lenky se společně s ní oddělili od ostatních a vyšli si ještě jednou na rozhlednu Zlatý Chlum, ze které se nabízel krásný výhled na okolní krajinu. Zbytek našich zdechlých spolužáků zůstal na chatě. Po náročné trase do strmého kopce na nás zpátky dole čekal oběd v podobě kuřete s rýží, a pak už nezbývalo nic jiného než vyrazit na cestu domů. Všichni jsme se shodli (bez toho, aniž by nám někdo držel kudlu na krku, nebo hrozil špatnou známkou z tělocviku), že jsme si výlet velice užili a že na něj budeme ještě dlouho vzpomínat.